Rozhovor: O inspiraci, studentech i Bydlení u Lázní
Marek Štěpán patří mezi nejvýznamnější současné moravské architekty. Vystudoval Fakultu architektury VUT v Brně, kde se zaměřil na teorie architektury a novotvary v historickém prostředí. Během studií se věnoval také výtvarné a hudební tvorbě, designu a sochařství. Od roku 1997 vede společně s manželkou Vandou vlastní Ateliér Štěpán. Jeho tvorba zahrnuje sakrální stavby, rekonstrukce i novostavby a vynesla mu řadu českých i mezinárodních ocenění – například za kostel sv. Václava v Sazovicích, který se dostal mezi deset nejlepších staveb světa.
V rozhovoru jsme se ptali nejen na jeho dosavadní práci, inspiraci a pohled na umělou inteligenci, ale také na jeho zapojení do projektu Bydlení u lázní v Hodoníně.
Máte za sebou řadu významných a zajímavých projektů. Na který z nich nejraději vzpomínáte? Vzpomněl bych Boží muka na Pražmě u chalupy v Beskydech. Byla to moje první iniciační sakrální stavba, kterou jsem navíc stavěl společně s kamarády vlastníma rukama. Malá stavba, ale pro mě nesmírně významná. Pak bych zmínil kostel svatého Václava v Sazovicích – nejen kvůli architektuře samotné, ale i díky společenství lidí, se kterými jsem na něm pracoval. Sešlo se tam vše – finance, energie i skvělá spolupráce. Díky tomu mohlo vzniknout opravdu výjimečné dílo.
Získal jste řadu ocenění. Kterých si nejvíc vážíte? Velmi si vážím Ceny Klubu Za starou Prahu za kostel v Šumné. O udělení rozhodují významní historici a teoretici architektury, takže je to pro mě ocenění s velkou váhou. Významné bylo i zařazení kostela v Sazovicích mezi „The 10 Best of the Buildings“ roku 2017, kde se ocitl vedle staveb jako centrála Applu nebo projekty v Abú Dhabí. A jedním z posledních ocenění, které pro mě má velký osobní význam, je Cena města Brna. Ta není jen oborová, oceňuje komplexní přínos osobností městu.
Kde čerpáte inspiraci pro své návrhy? Často říkám, že nevím – ale myslím, že je to kombinace zkušeností a intuice. To, co člověk viděl, prožil a navrhl, se propojuje s určitou vnitřní představivostí. Rozlišuji čas „chronos“ – tedy běžící, každodenní čas – a „kairos“, výjimečný okamžik plný nápadů a myšlenek. A právě v něm vzniká inspirace.
Působíte také jako pedagog na Fakultě architektury VUT. Co vám dává práce se studenty? Je to pro mě obohacující kontakt s nejmladší generací architektů. Oni přinášejí nové pohledy, já jim zase můžu předat zkušenosti. Je to vzájemná výměna, model win-win. Díky tomu zůstávám v kontaktu s aktuálními trendy a zároveň si udržuji svěží pohled na věc.
Dnes se hodně diskutuje o umělé inteligenci. Máte obavy, že by mohla ovlivnit práci architektů? Nebojím se toho. Umělá inteligence je zajímavý nástroj, ale nikdy nenahradí lidskou intuici a schopnost vidět souvislosti. Může být pomocníkem, ale nesmí se stát pánem. Je to podobný zlom, jako když jsme přešli od tužky k počítačům – architektura se proměnila, ale architekti nezmizeli.
A využíváte ji vy osobně? Jen okrajově, spíš při pokusech se studenty. Často z toho vznikají spíš komické výsledky. Myslím, že do budoucna se objeví odborníci, kteří se na práci s AI v architektuře specializují, podobně jako dnes máme specialisty na vizualizace nebo BIM modely.
Jak vnímáte své zapojení do projektu Bydlení u Lázní? Rozhodující pro mě byli lidé, kteří za projektem stojí. Spolupráce je vždycky i o osobnostech, ne jen o samotném zadání. Tady jsem cítil, že má smysl se zapojit.
Čím vás tento projekt zaujal? Hned několika rovinami. Především jde o projekt, který reaguje na nedostupnost bydlení a nabízí reálné řešení – to je velmi aktuální a společensky důležité téma. Zaujala mě také velikost města Hodonín, mám rád právě tento měřítkový typ prostředí. A třetí rovina je profesionální přístup k rozvoji celé lokality.
A jak se vám zatím spolupracuje? Dobře. Oceňuji souhru všech stran a těším se, jak se bude projekt dál vyvíjet. Zajímá mě, jestli se podaří naplnit nejen architektonickou a urbanistickou kvalitu, ale i ekonomické parametry. Právě propojení estetiky a ekonomiky je podle mě velmi zajímavé.
